Poklony

Přínos a zásluhy z poklon předmětům, které představují tělo, řeč a mysl Buddhy.

Na cestách po Himalájích se nevyhnete všudypřítomnému jevu: Před chrámem Džokhang na hlavním náměstí historické Lhasy, před Potalou a uvnitř každého tibetského chrámu se odehrává věčný rituál poklon. Poutníci všech věkových katergorií, ženy a muži ze všech koutů země, sekají za odříkávání modliteb jednu poklonu za druhou. Sepnutýma rukama se dotýkají čela, hrdla a hrudi, načež se natáhnou, jak dlouzí tak širocí, na holou zem či prkno, propnou paže, napřímí se a jedou znovu to samé, stokrát, stotisíckrát…

prostration-pixabay — *Poutníci se klaní před chrámeme Džokhang v Lhase.*

Je to opravdu nebývalý pohled. Na cestách potkávám na silnici uprostřed pustiny skupinku poutníků, kteří si to míří k Lhase. Nejedou ani nejdou, celou cestu se klaní! Mají na sobě kožené zástěry a na dlaních takové dřeváky. Čelo, hrdlo, srdce, kleknout, natáhnout se na zem a vztyk… dva kroky kupředu … a znova čelo, hrdlo, srdce…. desítky kilomentrů po silnici.

Fascinující. Nejvíce mě ale zasáhla jediná trojice poklon našeho tibetského průvodce, který nás protáhl dvěma desítkami tibetských klášterů. Jen v jednom se však uklonil, před sochou Buddhy Majtréji, tak vroucně a bezostyšně, že jsem mu musela závidět.

Poklona jako praxe

Moje první poklona nebyla lehká. V londýnském buddhistickém centru mě zprvu znepokojoval pohled na klanící se Angličany. Bylo to takové cizí, spjaté s asijskou kulturou, připadalo mi to divné. Trvalo nějakou dobu, než jsem se s ostýchavostí odhodlala k první pokloně před zdejším oltářem. Brzy jsem začala chápat význam a začalo mi to přirůstat k srdci. Netrvalo dlouho a sekala jsem poklony před Stúpou osvícení v Bódhgáji tak, jak to dělali poutnící v Tibetu.

Takto na mě každé jitro čekalo „moje“ prkno v klidném koutku před stúpou v Bódhgáji, na němž jsem měsíc dokončovala poslední ze 100 tisíců poklon v rámci výcviku ngöngrö termy Namčhö, které jsem začala už rok předtím s požehnáním JS Penor Rinpočheho s mnichy v Namdrolingu.

Tento pohled na Stúpu osvícení z mého stanoviště mi zůstane s láskou vryt do mysli a vybavím si ho dodnes při každé pokloně.

Můj kamarád z Namdrolingu, Tulku Lodro, si ráno připravuje stanoviště u prkna. Deka na ochranu kolen a polštářky na ochranu dlaní jsou nezbytností. Na čele máme časem mozol.

Poutníci všech národností praktikují denně před Mahábódhi stúpou.

Třemi poklonami začíná každá praxe a rituál. Je to první věc, co uděláme, když vstoupíme do chrámu či na posvátné místo. Klaníme se předmětům Útočiště a recitujeme při tom dle tradice linie a instrukcí našeho učitele verše Útočiště nebo Dháraní poklon, provádíme vizualizaci a podobně. Klaníme se také našemu učiteli, hodláme-li od něho přijmout učení. Není to proto, abychom mu prokázali oddanost. Hraje v tom roli úcta, ale hlavní důvod je ten, že on je někdo, kdo v sobě ztělesňuje Tři klenoty a je to tak příležitost nastřádat pozitivní energii (zásluhy). Neklaníme se tedy v jeho prospěch, ale vlastně náš.

Dháraní poklon:

NAMÓ MAŇDŽUŠRÍ JÉ

NAMÓ SUŠRÍ JÉ

NAMÓ UTTAMA ŠRÍ JÉ SÓHÁ

Poklony jsou také první z pěti bum (sta tisíců), přípravných cvičení (ngöndrö), které tradičně musíme v některých liniích splnit, abychom mohli vstoupit do tantry, dzogčhenu či mahámudry. Za určité vizualizace a recitací dle dané tradice při nich přijímáme útočiště u Tří klenotů (Buddha, Dharma a Sangha).

Když se klaníme sochám, písmu a stúpám Buddhy, vzdáváme tím naším obyčejným tělem, řečí a myslí úctu osvícenému tělu, mysli a řeči (tří bran) Buddhy a tímto získáváme zásluhy, abychom z našich tří obyčejných bran dosáhli tří bran osvícených. Je to znamení pokory a druh tréninku mysli, kdy ze sebe odíráme lpění na egu. Ani pro ty nejvyšší lámy není pouhým gestem položit vrch hlavy k nohám Útočiště.

Jeho Svatost dalajláma se denně klaní před oltářem ve svém pokoji i při každém vstupu do chrámu či před učením video⇒

Co o poklonách říkají texty

Patrul Rinpočhe píše o poklonách v manuálu k ngöndru termy Longčhen ňjingthig zvaném Slova mého dokonalého učitele:

V následujícím pořadí očišťujeme 1) zastření těla tím, že dáme sepnuté ruce před čelo, 2) zastření řeči tím, že je dáme před hlasivky a 3) zastření mysli před srdce. Poté položíme za zem všech pět bodů na těle (čelo, obě dlaně a obě kolena) a očistí se tak znečištění pěti jedy a získá požehnání svatého těla, řeči a mysli Buddhů.“

Klanět se s vírou má nekonečný prospěch, což vypovídá následující příběh: Jednoho dne se Ánanda tázal Buddhy, jaké zásluhy získává mnich, který se klaněl před Stúpou Buddhova svatého vlasu a nehtu, a Buddha odpověděl: „S jednou poklonou získá zásluhy, aby se zrodil jako vládce světa (čakravartin) tolikrát, kolik je částic půdy pod jeho poklonou, a další zásluhy jsou bezpočetné.“

V sútrách se dále hovoří o neviditelném znamení na Buddhově hlavě jako výsledku jeho vroucí, oddané poklony vlastním duchovním mistrům.

Sútra Avalókéšastra uvádí:

Pokloníte-li se v pokleku na zem stúpám Buddhovým,

stanete se chrabrým a dominantním vládcem světa

a budete mít zlatavou pleť a brnění.

Nakonec se stanete neobyčejným učitelem a tíhnout k Buddhovi.“

A Dharma Bílého lotosu:

Kdokoli, když sepne dlaně,

ať úplně či jen jednou rukou,

a na okamžik se ukloní

Buddhovým relikviím,

ten brzy dosáhne osvobození.“

Ze Sútry dokonalých paprsků:

Pokud nějaký vznešený syn či dcera provedou poklonu, obětinu nebo obejdou Stúpu Buddhy, nikdy pak nesejdou z cesty Osvícených. Všechna zastření jejich předešlé karmy budou očištěna.“

V tantrickém textu Kouzelná síť emanací stojí:

Kdyby zásluhy z uctívání třemi branami

a poklon svatým předmětům Buddhy

měly tělesný tvar,

nevešly by se na tuto Zem.“

A v textu Dháraní poklony se říká:

V přítomnosti předmětů Tří klenotů, odrecituje-li někdo mantru (Útočiště) „Končhok sumla čagtsallo“ (= Klaním se Třem klenotům) jednou při každé úplné prostraci, a třikráte se takto pokloní, nastřádá tím zásluh tolik, co posloucháním, přemýšlením a praxí Sbírky spisů Tripitaka. Pokud se takto ukloníš třikrát každý den bez přerušení, získáš tím v tomto životě úrovně Čistého poznání pravdy a nebudeš zasažen nemocemi ani zlými silami lidskými či nadpřirozenými, dokud se na tuto úroveň nedostaneš.“

Poklony, stejně jako každá jiná praxe, se tedy dělají nejen z úcty a víry, ale se znalostí toho, jaký z nich plyne prospěch, jak je to popsáno v mnoha posvátných textech. Vyplývá z toho tedy, že to není pouhá kulturní věc a prospěch z této praxe nemine žádného z nás.