Soucit a soucitnost

Jeho Svatost dalajláma během dvoudenního setkání s indickými přáteli dnes v Bengaluru zodpověděl otázku „Je soucit něco, s čím se narodíme, nebo si ho musíme vypěstovat?“

Jsme společenští tvorové. Je nám biologicky dáno mít starost o druhé. Ale obvykle je to cit smíšený s připoutaností. Takový druh soucitu nelze tedy přenést i na všechny ostatní, včetně osob nám cizích, natož pak na ty, které nemáme rádi. A proto je takový soucit omezený předpojatostí a připoutaností.

 

Soucitnost je na druhou stranu kvalita nestranná. Je to (nejvyšší) druh soucitu, který zahrnuje úplně všechny, i vlastní protivníky. Takový silný pocit, aby byli spokojení i oni, je nestranným.

 

Soucitnost si musíme vypěstovat praxí –  analytickou meditací. Šántidéva v 6. kapitole (manuálu Jak se stát Bódhisattvou, Bódhi(sattva)čarjávatára) pojednává právě o tom, jak si vybudovat její základ a v 8. kapitole zmiňuje „nekonečný altruismus“.

Později při odpovědi na další otázku Jeho Svatost dalajláma poskytl k nahlédnutí vlastní životní motivaci:

Jsme všichni stejní bratři a sestry. Všichni si přejeme žít šťastným životem. Všichni jsme úplně stejní. Moje tělo, řeč i mysl je věnovaná ostatním. To je má praxe. A to ne jen po jeden život, ale dokud bude existovat prostor. Takové je mé věnování.

Dalajlama

zdroj: Video – Indická moudrost v moderním světě