Buddhismus není náboženství

Ukázal jsem metody, které vedou ku svobodě. Nyní věz, že svoboda závisí na tobě.“ Buddha

Náboženství podle mě znamená víru v něco nebo někoho vyššího, než jsme my sami. V podstatě někdo jiný je zodpovědný za náš stav a má také právo o něm rozhodovat. Takovou moc si máme neustále usmiřovat, chovat se dobře právě proto, abychom získali její přízeň, a doufat, že nám za to udělí ochranu, štěstí a blaženost. Náš osud je napospas vyšší vůle, od nás oddělené.

Slovo náboženstí etymologicky obsahuje slovo „bůh“. Buddhismus absolutně neuznává boha stvořitele ani jiná božstva jako vnější entity.  I přes tu celou škálou tantrických božstev buddhismus nepracuje s nadpřirozenou mocí. Středobodem všeho je to, co se děje uvnitř, v naší mysli.

Tantrická božstva představují čistou podstatu naší mysli. V meditaci se snažíme tuto podstatu, skrytou za negativními stavy mysli, vědomě aktivovat.

Hlavní věc na buddhismu je totiž náhled a motivace. Ať děláme navenek jakkoli obřadní praxi, včetně obětování a oddanosti, je to právě správný filozofický náhled a cíl, který z ní dělá praxi buddhistickou.

Buddhismus neguje jakoukoli vůli vyšší nebo oddělenou od nás nasmotných. Vstoupit na buddhistickou stezku je vlastně nejvyšším druhem odvahy – bereme na sebe odpovědnost za svůj osud a osudy druhých.

Slovo „náboženství“ označuje koncept, který je východnímu člověku cizí. „Buddhismus není náboženství, ale způsob života“, říká nepálec Šarma žijící v Káthmandú. Pro praktukujícího jógína je buddhismus navíc způsobem myšlení a jednání, které není jen filozofií – buddhismus je pravda o tom, jak věci opravdu existují, a tu se snaží zosobnit.

Vyznavači theistických náboženství se označují za „věřící“. Buddhisté jsou však čistě „praktikující“ – nevěří totiž ve vyšší moc, jinou, než je moc jejich vlastní mysli, nýbrž aktivně pracují s vlastní myslí, aby dosáhli jejího definitivního potenciálu.

Slovem buddhismus označujeme Dharmu, kterou učil Buddha – způsob myšlení a jednání založené na jednoduchém principu příčiny a následku, které vede k dokonalému osvobození od negativních stavů mysli, které jsou příčinou všeho trápení. Tohoto stavu mysli, tzv. osvícení, sám dosáhl a dokáže to každá cítící bytost. Slovo buddhismus, které má označovat jeho učení (Dharmu) a praxe s ním spojené, zavedli až moderní západní učenci a zařadili tuto filozofii v praxi mezi světová náboženství. Pro praktikujícího buddhistu ale buddhismus není náboženství v klasickém slova smyslu. Je to životní náhled, závazek a směr.

mingyur-rinpocheMáte-li buddhistický výcvik, nevnímáte buddhismus jako náboženství. Přemýšlíte o něm jako o vědecké disciplíně, způsobu zkoumání svého vlastního prožívání prostřednictvím technik, jež vám umožňují pozorovat své vlastní činy a reakce způsobem zbaveným všech předsudků.“       ∼ Yongey Migyur Rinpočhe (v knize Radost ze života)

Věda o mysli

Jeho Svatost dalajláma neustále opakuje, že buddhismus je věda o mysli.

Buddhismus je v současné době jediný duchovní směr na světě, který se naprosto zaměřuje na práci s myslí. Sám Buddha a pozdější zasloužilí mistři navrhli bezpočet způsobů, jak trénovat mysl, a proto dnes existuje tolik různých směrů a praxí.

Říká se, že existuje 84000 druhů učení, protože je 84000 druhů myslí bytostí. Někomu vyhovuje studium, jinému rituální praxe. Při sledování obětování či poklon je snadné si pomyslet, že jde o nějakou nábožeskou praxi. Jedná se však o metodu, jak pracovat s myslí.

Smyslem buddhismu je totiž docílit dokonalosti mysli. Jsou to druhy způsobů, které mají za cíl se vymanit či dokonce přetvořit zhoubné vlivy ega a negativních emocí.

Každá bytost je jedinečná a na každou platí něco jiného. Dobrý učitel vám vybere praxi, která je vhodná právě pro vás. Nebo s ní instinktivně začnete sami.

chokyi nyimaLidé se mě často ptají, jestli je buddhismus náboženství nebo filozofie. Buddhismus může vypadat jako náboženství nebo filozofie, ve skutečnosti ale není ani jedním. Buddhismus znamená zavázat se pravdě. Smyslem buddhismu je pochopit a prožívat věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Když se k tomuto zavážeme, stanou se z nás buddhisté. Buddhismus není náboženský nebo filozofický projekt. Někteří nazývají buddhismus náboženstvím, protože hledáme útočiště ve Třech klenotech – Buddhovi, Dharmě a Sangze. Konečným důvodem útočiště je hledat poznání toho, jak se věci opravdu mají, krok za krokem.          ∼ Čhökyi Ňjima Rinpočhe

Buddhismus nese prvky náboženství pro ty, kteří mají rádi náboženství

Jsou typy lidí, kteří si potrpí na okázalé obřady, používají různé rituální pomůcky a recitují dlouhé texty modliteb.

Jiní jsou zase hloubaví a jejich cestou je studium. Studují třeba dlouhá léta podrobnosti různých textů a rádi o tom debatují.

A další jdou zase cestou citu a duchovní oddanostiu, platí na ně meditace a samota, narozdíl od těch, kteří se potřebují navenek vyjádřit, k čemuž jim poslouží duchovní zpěv a tanec… způsobů je opravdu bezpočet.

Všechny však mají stejný cíl – dosáhnout dokonalého stavu mysli, která není zastřená negativními emocemi a vlastními zájmy. Říká se tomu osvícení. To je konečný cíl. Po cestě je ale spousta mezníků a každý z praktikujících je na nějaké úrovni.

V hlouby duše jako buddhisté víme, že neděláme praxi kvůli praxi. Jakoukoli praxi děláme, jedná se o metodu, která až dosáhne svého cíle – zbaví nás lpění, bude nás také sama muset opustit.

Sebezničující se stezka

Přestože v buddhismu vnímáme prvky náboženství, cílem buddhismu samo náboženství není. Důkazem toho je, že na nejvyšší urovní je stezka navržena tak, aby se na konci sama rozpadla. Jak vysvětluje jeden z nejvlivnějších žijících učitelů současnosti, Dzongsar Khjentse:

Dzongsar-Khyentse-Rinpoche_7Klasický příklad z vadžrajány je, že duchovní stezka je jako ostření nože. Na ostření nože je potřeba brousek. Broušení je ve skutečnosti vzájemné opotřebovávání kamene a kovu. Při tomto vzájemném opotřebovávání se odehrává jev zvaný „broušení nože“. Co se týče stezky, obyčejně mluvíme o problému a jeho řešení. V tantrajáně je princip ten, že problém a řešení se musí navzájem opotřebovat. Protože pokud si s sebou nesete řešení jako suvenýr, znamená to, že problém stále ještě máte.“    ∼ Dzongsar Džamjang Khjentse Rinpočhe
Sám Buddha řekl, že duchovní praxe jsou jako vor, který nás přenese na druhý břeh.
Neponeseme jej s sebou dál, až tam dorazíme.
Až si uvědomíte, že vaše mysl je buddha, nebude již třeba buddhu jinde hledat.“   ∼ Padmasambhava
Související: