Co rozumíme pod pojmem meditace?

Z buddhistického hlediska je meditace duchovní disciplína, a to taková, která vám umožňuje určitou formu kontroly myšlenek a emocí.

Čím to je, že nemůžeme dosáhnout trvalého štěstí, po kterém tak toužíme?  A proč jsme místo toho tak často vystavováni zoufalství a utrpení?

Buddhismus nám objasňuje, že obvykle máme takový stav mysli, kdy naše myšlenky a emoce jsou divoké a nespoutané. A protože se nám nedostává vnitřní disciplíny nutné k jejich ovládnutí, jsme proti nim bezmocní. Výsledkem je, že ony ovládají nás. A naopak myšlenky a emoce mají sklon být ovládány našimi negativními impulzy spíše  než těmi pozitivními. Potřebujeme tento cyklus obrátit, aby se naše myšlenky a emoce osvobodily od podřízenosti negativním impulzům a my sami, jako jednotlivci, jsme získali kontrolu nad naší vlastní myslí.

Myšlenka navození takové zásadní změny u sebe samého se může zpočátku zdát nemožná, přestože je možné ji dosáhnout s pomocí takové disciplíny, jakou je meditace.  Vybereme si konkrétní objekt a pak trénujeme svou mysl rozvojem své schopnosti udržet soustředění na tento objekt. Pokud o tom na chvíli zauvažujeme, zjistíme, že obvykle naše mysl vůbec soustředěná není. Můžeme o něčem přemýšlel a najednou zjistíme, že jsme se rozptýlili, protože nám hlavou proběhlo něco úplně jiného. Naše myšlenky zatím stále uhánějí, a to je proto, že nemáme disciplínu k udržení soustředění. Prostřednictvím meditace můžeme dosáhnout toho, že svou mysl soustředíme a vůlí ji zaměříme na kterýkoli vybraný předmět.

Samozřejmě, že lze si při meditaci zvolit zaměřit mysl na negativní předmět. Například pokud jste do někoho šíleně zamilováni, a pokud svou mysl zaměříte pouze na tuto osobu a potom se soustředíte na její žádoucí vlastnosti, bude to mít za následek vzrůst vaší sexuální touhy po této osobě. Ale takový účel meditace nemá. Z buddhistického hlediska musí být meditace prováděna ve vztahu k pozitivnímu objektu, čímž myslíme objekt, který zvýší naši schopnost se soustředit. Prostřednictvím tohoto soustředění je nám objekt stále bližší a bližší a cítíme s ním pocit intimity. V klasické buddhistické literatuře je tento typ meditace označován za šamatha – přetrvávání v poklidu – což je meditace zaměřená na jeden bod.

Samotná šamatha však nestačí. V buddhismu kombinujeme meditaci jednobodovou  s praxí analytické meditace – vipašjaná  – pronikavý vhled. Při této praxi zapojujeme rozum. Uznáním síly a slabosti různých typů emocí a myšlenek, spolu s jejich výhodami a nevýhodami, jsme schopni posílit pozitivní stavy mysli, jež přispívají k pocitu klidu, vyrovnanosti a spokojenosti a k oslabení postojů a emocí, které vedou k utrpení a nespokojenosti. Rozum proto v tomto procesu hraje významnou roli.

Měl bych zdůraznit, že tyto dva typy meditace, které jsem načrtl, jednobodová a analytická meditace, nejsou rozlišeny na základě toho, že by se zaměřovaly na různé typy objektů. Rozdíl mezi nimi spočívá ve způsobu, jak je každá z nich používá, nikoli ve výběru objektu.

Abych toto objasnil, použiji jako příklad meditaci na pomíjivost. Pokud meditující zůstane jednobodově zaměřen na myšlenku, že všechno se v každém okamžiku mění, je to jednobodová meditace. Když však někdo medituje na pomíjivost tak, že u všeho, s čím se setká, trvale využívá různé rozumové úvahy týkající se pomíjivosti věcí a posiluji svoje přesvědčení o pomíjivosti prostřednictvím analytického procesu, a potom tento člověk provádí analytickou meditaci na pomíjivost. Obě meditace mají stejný objekt, pomíjivost, ale způsob, jakým je každá meditace používána, je rozdílný.

Mám pocit, že oba typy meditace jsou vlastně praktikovány téměř ve všech náboženských tradicích. Například v případě starověké Indie je praxe jednobodové meditace a využití analytické meditace běžné ve všech náboženských tradicích, buddhistických i nebuddhistických. Před několika lety, během rozhovoru s jedním mým křesťanským přítelem, jsem se dozvěděl, že v křesťanství, a zvláště v řecké ortodoxní tradici, existuje silná a dlouhá historie kontemplativní meditace. A podobně celá řada židovských rabínů mi vyprávěla o jistých mystických praktikách judaismu, které obsahují jednobodovou meditaci.

Je proto možné integrovat oba typy meditace do teistického náboženství. Například křesťan se může věnovat kontemplaci uvažováním nad záhadami světa nebo silou Boží milosti či řadou jiných úvah, které shledává hluboce inspirativní a které zvýší jeho obdiv k božskému stvořiteli. Prostřednictvím takového procesu může jednotlivec dospět k hluboce procítěné víře v Boha, potom může svoji mysl nechat v tomto stavu spočinout a ponechat ji jednobodově zaměřenou. Tímto způsobem se meditující s pomocí analytického procesu dostane k jednobodové meditace o Bohu, takže oba aspekty meditace jsou přítomny.

Úryvek z knihy Jeho Svatosti dalajlámy Transformace mysli.

Studujte s námi Online kurz Osm veršů založený na této knize!

Bódhičitta – další úryvek z knihy Transformace mysli

Související téma meditace