<<< Toto je pokračování článku Hnutí za nesektářství rime

Proč je mezi jednotlivými školami buddhismu tolik debat a vzájemného kritizování?

V Tibetu mají takové jedno staré rčení:

Pokud se dva filozofové shodnou, jeden z nich není filozofem.

Pokud se dva světci neshodnou, jeden z nich není světcem.

Považuje se za to, že všechny realizované bytosti mají stejnou zkušenost. Otázkou je, jak ji popisují. Téměř všechny debaty se točí kolem způsobů, jak použít jazyk. Například hlavní debata mezi školami svatantrika a prasangika madhjamaka je o tom, zda zahrnout či nezahrnout slovo „definitivní“. Například zda říci „Tvar je prázdný“ nebo „Tvar je definitivně prázdný“.

Legendární desetiletá debata mezi Čandrakírtim a Čandragominem je toho dobrým příkladem. Oba tito mistři jsou všeobecně považováni za realizované bytosti – proč tedy debatovali? Jejich debaty byly založeny na tom, jak nejlépe frázovat učení, aby nedošlo k nebezpečí špatného chápání.

Rangtong a šentong

V Tibetu zvláště docházelo k vyhroceným debatám mezi přívrženci madhjamaky rangtong a šengtong. Ringu Tulku hlouběji probírá tyto linie, jejich filozofie a vzájemné debaty v knize, jejíž první kapitolu právě čtete. Ta se zaobírá problematikou nesektářství a Džamgön Kongtrul k tomuto tématu s ohledem na tyto dvě školy měl co říci:

Rangtong i šentong uznávají, že všechny jevy relativní pravdy jsou prázdné a že v meditaci všechny vytvořené extrémy ustanou. Jejich náhledy se v tomto neliší. Avšak co se týče po-meditace, abychom jasně vyhranili tyto dva filozofické směry dle použití jejich terminologie, šentong tvrdí, že dharmatá (pravá podstata) existuje a rangtong tvrdí, že dharmatá neexistuje. V definitivní analýze za využití logiky ke zkoumání definitivního tvrdí šentong, že neduální prvotní moudrost je skutečně založena a rangtong tvrdí, že prvodní moudrost není skutečně založena. Tyto dvě fráze definují jejich hlavní rozdíly.“

Jejich rozdíly jsou tedy v tom, jak popisují dharmatu a prvotní moudrost. Šentong popisuje dharmatu (pravou podstatu) jako definitivně skutečnou, zatímco filozofové rangtonu se obávají, že pokud ji takto popíšeme, lidé by ji mohli chápat jako představu duše nebo atmá. Šentongští filozofové jsou přesvědčeni, že šance na nedorozumění je vyšší, popíše-li se osvícený stav jako neskutečný a prázdný. Jejich debaty jsou založeny na tom, jak frázovat učení, aby docházalo k co nejméně nedorozumění. Kongtrulovi přijde rangtongské pojetí nejlepší k rozplynutí konceptů a šentongské pojetí nejlepší k popsání skutečnosti.

Ňjingma a sarma

Kongtrul podobně pojednává o problémech mezi starou (ňjingma) a novou (sarma) překladatelskou tradicí co se týče pravosti tanter ňjingma a dzogčhenové tradice thögal. Podle Kongtrula jsou dva důvody, proč jsou tantry ňjingmy pravé: 1) Původní sanskrtské verze se časem našly a 2) jak první tak pozdější překlady tanter mají stejnou perspektivu a chápání. Kongtrul to objasňuje ve své Neformální diskuzi o náhledu:

Přirozený stav – mahámudrá
se jasně učí ve všech sútrách a tantrách.

Pozice rime je taková, že přestože různé tibetské linie vyvinuly různé důrazy a praxe, všechny mají stejné definitivní chápání a všechna jejich učení vedou k jednomu zásadnímu bodu. Kongtrul rinpočhe založil všechny své diskuze na pokynech ze Sútry krále soustředěností, což jsou tantry anuttarajógy, učení Maitripy a učení Marpy a jeho následovníků. Kongtrul například tvrdí, že učení mahámudry linie kagjü se objevila ve stejnou dobu jako dzogčhenová učení linie ňjingma. O pokynech mahámudry říká:

Tato učení souvisí s učeními semde dzogčhenu.

Zastává také názor, že chápání definitivního se sbíhá v liniích sakja a kagjü:

Pět praotců sakja prosadilo
filozofický systém jemné madhjamaky
a náhled mahámudry.

Je možné pochybovat o Kongtrulovu chápání této záležitosti vzledem ke kritice Sakja Pandity v knize Rozdíl mezi třemi sliby. Kongtrul o Sakja Panditovi tvrdí:

V Rozdílu mezi třemi sliby vyvrátil dagpo kagjü, mahámudrá a další,

jelikož to bylo v tom kontextu nutné.

V knize Komentář chválící bezjáství ale osobně přijímá náhled mahámudry.

V knize Neformální diskuze o náhledu Džamgön Kongtrul píše, že linie gelug také sdílí to samé chápání a že Congkhapova prezentace není v rozporu s náhledem dzogčhenu:

Hlavní bod Dže Congkhapova chápání

je bezesporu stejný jako vůdčí principy dzogčhenu.

Je to zřejmé z jeho textu Nejvyšší lék – nektar otázek a odpovědí.

Kongtrul také říká:

Když gelugpové vysvětlují Šest jóg Naropových,

učí meditativní pohroužení mimo koncepty.

Stejně tak v praxi Guhjasamádža se hlavně následuje Marpův systém.

A dodává:

Existuje komentář napsaný prvním Pančhen Lámou
zvaný Gelugsko-kagjüdská tradice mahámudry.

Tyto citáty mají za úkol ukázat jasně Kongtrulův pohled na nesektářství.

Podíváme-li se na životy velkých tibetských mistrů minulosti, zjistíme, že studovali pod mnoha učiteli důzných tradic a linií a měli k nim ohromnou úctu. Konflikty mezi lámy a kláštery, a někdy i mezi tibetskými oblastmi, se někdy prezentovaly jako náboženské nebo doktrínské rozpory. Témeř žádné však neměly nic společného s doktrínskými či filozofickými spory. Většina těchto konfliktů byla založena na osobnostních neshodách či obyčejném politickém soupeření.

Odkaz rime dnes

Hnutí rime Kongtrula a Khjenceho nebyl novým konceptem, ale přišel včas, byl jedinečný a jeho důsledky byly ohromné. Velká část buddhistické literatury by bývala byla stracena, kdyby nebylo snah těchto dvou osobností ji zahránit. Přestože Khjence byl zdrojem inspirace a hodně přispěl, hlavní zásluha patří Kongtrulovi za vytvoření obří sbírky Pět velkých pokladnic. Tato sbírka společně se Sbírkou sádhan a Sbírkou tanter byla průlomová ve vysvobození učení z izolace jediné linie ve většině škol tibetského buddhismu.

Tyto sbírky umožnily ve dvacátém století vyvinout tradici přijímaní učení různých liní a škol od jediného učitele na jediném místě. Například Pokladnice pokynů, která je součástí Kongtrulových Pěti velkých pokladnic, je sbírkou nejzákladnějších učení osmi linií praxe a nyní je zachovávána a přenášena jako jedná linie. Přenos takových učení se stal běžným ba dokonce populárním mezi mistry všech škol tibetského buddhismu.

Tento ohromný úspěch je důsledkem toho, že Kongrul tato učení sám mnohokrát předával mnoha různým studentům, od hlav škol až po nejobyčejnější lajky. Mnoho z těchto rozmanitých studentů šířilo tato učení ve vlastních školách a klášterech. Kongtrul také dokázal většinu svých hlavních děl nechat vytesat do dřevěných tiskařských bloků a vydat ještě za svého života. Když pak tibeťané začali opouštět v roce 1959 Tibet, celých Pět velkých pokladnic Kongtrula bylo k dispozici. Od roku 1960 Jeho Svatost karmapa a Jeho Svatost Dudžom Rinpočhe začali v Indii tyto sbírky předávat.  Je dobře známým faktem, že když Čhogjam Trungpa a Akong Rinpočhe přijeli na začásku 60. let do Anglie, vezli s sebou mimo své denní praxe svazky Džamgön Kongtrulovy Pokladnice vědomostí.

Dalajláma a nesektářství

Jeho Svatost 14. dalajlámu významně ovlivnilo několik velkých rime učitelů jako například Khunu Láma Tenzin Gjalcen, Dilgo Khjence Rinpočhe a 3. dodrupčhen Tenpe Ňjima. Díky snahám takových nesektářských učitelů se v posledních letech odehrávalo mezi školami tibetského buddhismu vzájemných výměn učení více než kdy předtím. V duchu tradice rime dalajláma přijímá a předává učení všech škol bez ohledu na tradice a linie.

V součastnoti máme jako tibeťané pomálu štěstí a moci. Jediné naše štěstí je to, že žije 14. dalajláma Tenzin Gjaco. Dalajláma je zastáncem nesektářství a jeho názory jsou v souladu s názory Džamgöna Kongtrula. Jeho Svatost například veřejně prohlásil:

Ta trocha mého chápání dzogčhenového náhledu pochází z poznámek Dže Congkhapy zvaných Tajné vysvětlení čtyřicety písmen, což je komentář na Tantru Guhjasamádžu.

Není tedy důvodu, proč pochybovat o tom, že všechny buddhistické pohledy jsou ve vzájemném souladu. Rád bych ukončil tento úvod do filozofie rime krátkým veršem:

Vznešení jsou jako včely, které sbírají nektar

v zahradě květin nestranných spisů.

Zatímco sektáři se špatnými úmysly jsou jako housenky,

jež se slinami zamotávají do vlastních kukel.

Tento článek je překladem druhé části první kapitoly knihy Ringu Tulku. První část zde. Celá kapitola v angličtině k dispozici zde.

Související: 

RIME – hnutí za nesektářství – první část článku

Čtyři školy – bližší vysvětlení rozdělení linií tibetského buddhismu na čtyři hlavní školy

Terma – kdo je to Guru Rinpočhe a jeho tradice skrytých pokladů

Naše krédo – manifesto nesektářského postoje Mantrajány