Když Ringu Tulku sbíral informace pro svou knihu Filozofie rime Džamgöna Kongtrula Velikého – Studie tibetských buddhistických linií, setkal se s mnohými významnými tibetskými učiteli, včetně Jeho Svatosti dalajlámy a hlavami všech čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Rozhovor vždy začal otázkou: „Věříte, že i ostatní školy, mimo té vaší, ukazují cestu k dosažení buddhovství?“

Ještě nikdy v životě prý nebyl Ringu Tulku hubován tak, jako když vyslovil tuto otázku. Tázaní lámové byli do jednoho v šoku a cítili se uraženi a smutní z toho, že by on, mnich, mohl někdy mít o tom jakékoli pochybnosti. Odmítali s ním nadále mluvit, dokud jim nevysvětlil, že tato otázka byla nutná z důvodu zachování správného, objektivního postupu, který si žádá moderní vědecké bádání.

„Jak jen můžeš něco takového říci? Všechny školy buddhismu praktikují učení Pána Buddhy.“

Všechny čtyři tibetské školy:

• sdílejí stejný mnišský kodex (sarvástiváda vinaja)
• praktikují mahájánovou cestu výcviku mysli
• se snaží poznat definitivní pravdu skrze filozofii (střední cesty) madhjamaka
• a při tom následují dva hlavní filozofy Nágárdžunu a Asangu
• jednomyslně následují jako hlavní směr tantry anuttarajógy

A proto neexistuje vlastní základ pro sektářství a všechny školy ve své podstatě následují rime přístup.

Starší fotka Jeho Svatosti dalajlámy s dalšími členy sanghy, včetně tehdejších hlav všech čtyř škol tibetského buddhismu. Všichni stojí symbolicky před sochou Buddhy Šákjamuniho jako společného učitele.

Co znamená rime

Ri nebo čok-ri v tibetštině znemá “jednostranný”,  “zaujatý” or “sektářský.” Me znamená “ne.” Takže spojení ri-me  znamená “nezaujímat jednu stranu”, “být nezaujatý”  nebo “nesektářský.”

Co rime není

Rime neznamená být nekonformní nebo neodevzdaný. A také to neznamená vyvinout nový směr nebo systém, který je odlišný od těch existujících. Následovnící přístupu rime skoro vždy ve své hlavní praxi následují jedinou linii. Přestože respektují a učí se od ostatních tradic, nezřekli by se pro to své vlastní školy, která je vychovala. Příkladem toho jsou vlastní zakladatelé hnutí rime, Džamgön Kongtrul Lodrö Thaje (1813–1899) a Džamjang Khjence Uangpo (1820–1892). Oba učenci byli zároveň jedni z nejvýznamějších tertonů.

Terma Džamjang Khjence Uangpa, tzv., kucab Guru Rinpočheho

Kongtrula vzdělávaly tradice ňjingma a kagjü a Khjenceho ňjingma a sakja. Přesto tito vzdělanci získali a praktikovali učení i jiných škol a lini. Nikdy neopomněli uznávat své spojení a respekt jak k mateřským liniím, tak ke všem liniím ostatním.

Hnutí rime je v dnešní době jediný uznávaný směr v tibetské komunitě, kterou představuje Jeho Svatost 14. dalajláma. Dalajláma jako hlava školy gelug je zároveň držitelem učení všech čtyř škol a linie dzogčhenu a je také nejvlivnějším a nejaktivnějším představitelem hnutí rime v dnešní době. Sektárnost je z tibetského buddhismu naprosto vyloučena a Jeho Svatost proti sektářským vlivům tvrdě zakročuje.

Dalším ztělesněním principů rime v dnešní době je například Dzongsar Džamjang Khjence, současná reinkarnace (tulku) Džamjang Khence Uangpa, který byl vychován školami sakja a ňjingma, ale sám se považuje za lámu rime, bez příslušenství ke konkrétní škole.

Buddhismus je přirozeně nesektářský

Jedinečný rys buddhismu je mimo jiné uznání, že různé cesty jsou vhodné pro různé druhy lidí. Základním principem v buddhismu je, že ne vše učení je vhodné pro každého, stejně tak jako každý nemocný potřebuje jiný lék. A proto existují různé směry a školy.

V buddhismu neexistují „sekty“, protože nejsou žádné skupiny, které by se odtrhly od hlavní školy. Ano, různé linie existují, ale ne proto, aby rozdělovaly, ale aby sloužily na individuální úrovni. Jde o rozmanitost, ne rozdílnost. Všechny školy pocházejí z jednoho pramene a všichni jsme bratři a sestry následující jednoho učitele, Buddhu Šákjamuního. Z globálního pohledu respektujeme všechny duchovní cesty, protože věříme, že všichni lidé a bytosti mají buddhovskou podstatu a kultivace pozitivních kvalit, které duchovní cesta představuje, je ctností.

Buddha Šákjamuni zakázal svým žákům, aby kritizovali ostatní, včetně jejich vlastní stezky. Čandrakírti obhajoval Nágárdžunův přístup (madhjamaka) těmito slovy:

Když se snažíme pochopit pravdu a musíme vyvracet špatné chápání, některé filozofie se musí zhroutit. To by se ale nemělo považovat za kritizování druhých v jejich přesvědčení.

Sektářství jako zhouba

Historicky se školy studovaly a praktikovaly v celkem izolovaných oblastech bez většího kontaktu s ostatními školami a liniemi. Nedostatečný styk a komunikace s okolním světem způsoboval nedorozumění. Někteří praktikující odmítali učení ostatních škol ne ani tak z opovržení, ale z neznalosti a pocitu nutnosti udržet svou linii čistou.

Džamgön Kongtrul o sektářství

Jako zkušený učenec Džamgön Kongtrul se sektářstvím naprosto nesouhlasil. Nechal se dokonce slyšet, že ti, kdo zaujímají sektářský postoj, nejsou schopni dostát ani tradice vlastní. Jak řekl:

„Tak jako král přemožený vlastními zájmy

není hoden svěření království,

stejně tak sektář není hoden svěření Dharmy.

A nejen to. Takový není hoden ani své vlastní tradice.

Vznešení mají jeden společný definitivní náhled,

avšak arogantní jej ohýbají ve svůj prospěch.

Ty, kdož představují Buddhova učení, která si vzájemně neodporují,

lze považovat za vzdělance.

Kdo by mohl být tak bláhový, aby si myslel, že ti, kdo způsobují nesoulad, jsou držiteli Dharmy?!”

Rime není způsob, jak sjednotit všechny školy a linie s důrazem na to, v čem se podobají. Jde prostě jen o to ocenit jejich rozdílnost a uznat, jak důležitá je bohatost, která má pomoci všem praktikujícím s různými potřebami.

A proto si učitelé, kteří jsou zastánci rime, dávají pozor, aby se praxe různých škol a jejich jedinečné rysy nezaměnily. Je důležité ponechat původní styl a metody každé linie, aby se zachovala její moc. Kongtrul a Khjence usilovali o to, jak zachovat původní charakter každého učení a přitom je zprostředkovat každému.

Někteří lidé se vyžívají v obhajování filozofických bodů vlastní linie. Někteří navíc usilují o to, aby přetáhli ostatní na vlastní stranu, div si u toho krky nelámou. Když Džamjang Khjence učí různé filozofické body, nemíchá jednotlivé terminologie a myšlenky, nýbrž je dobře vysvětluje tak, aby je pochopili studenti.

Hlavní je se zakotvit ve všech filozofických bodech, co je definitivní podstata jevů. S Sútře Pragňápáramitá je psáno

Dharmatá není předmětem vědomosti –

nelze ji chápat konceptuální myslí.

Definitivní pravda není jen mimo sféru jazyka a vysvětlení, ona je mimo intelektuální chápání.

Definitivní pravdu nelze tedy ustanovit samsárickou myslí, ať je ta mysl jakkoli hluboká.

Učenci a mudrci jednotlivých škol mají svá jednotlivá pojetí Dharmy. Každé z nich má mnoho přesvědčivých bodů, podepřených správnou logikou. Máš-li pevný základ ve filozofii vlastní tradice, není nutné být sektářem. Zamotáš-li se ale do různých směrů a rozdílné terminologie, nebudeš mít na čem stát ani ve vlastní tradici. Budeš zkoušet použít systém někoho jiného, abys obhájil postoj své tradice a celý se v tom zamotáš jako špatný tkadlec. Dokud nebudeš mít jisto ve vlastním systému, nebudeš moci použít logiku k obhájení spisů a nebudeš moci čelit prosazování filozofie druhých. Je lepší mít jasné chápání vlastní tradice.

V krátkosti, člověk musí chápat, že všechna učení si navzájem neodporují a vnímat všechny spisy jako pokyny. Tímto pramen sektářství a předsudků vyschne a získáš tím pevný základ v Buddhově nauce. V tu chvíli se ti naráz otevře sto vstupů do 84000 učení Dharmy.“

∼Džamgon Kongrul

Všechny buddhistické tradice míří ke stejnému konečnému cíli a Buddhovy nauky si neprotiřečí. Opravdoví následovníci Buddhy jsou rime, ať chtějí či ne.

Všechna učení Buddhova mají stejný cíl, najít takovost a k takovosti dovedou. Různé jány mají svůj vlastní přístup, ale jejich základ je stejný, pouze hloubka vhledu je různá. Nejedná se o rozdílné stezky s rozdílným cílem. Toto je nutno chápat.

Znamená to tedy, že pojednání, která sepsali velcí učenci v minulosti, která kritizují některé filozofické pohledy, jsou k ničemu?

Tak to není. Tato pojednání nejsou jen o tom navzájem se kritizovat. Napsali je lidé s nezaujatou myslí, aby ukázali obyčejným bytostem, jaká mylná chápání mohou existovat. Když pak pečlivě projdou hlavní body, toto objasnění se stane zdrojem hlubšího chápání.

… Pokračování příště: Ringu Tulku dále probírá historickou problematiku sporů doktrín.

Tento článek je z větší části založen na první kapitole knihy Ringu Tulku. Celá kapitola v angličtině k dispozici zde.

Související:

Čtyři školy – bližší vysvětlení rozdělení linií tibetského buddhismu na čtyři hlavní školy

Terma – kdo je to Guru Rinpočhe a jeho tradice skrytých pokladů

Naše krédo – manifesto nesektářského postoje Mantrajány