Tento týden poskytla v Amsterdamu Jeho Svatost dalajláma učení svého nejoblíbenějšího textu, Osm veršů výcviku mysli (lodžong). Dalajáma vysvětlil, že toto učení obdržel od svého mistra ve svých 16-ti letech a od té doby každý den tento krátký text recituje. Vlastní zkušenost mu potvrdila, že je to velmi efektivní praxe ke kultivaci osvícené mysli, bódhičity, a vede k úplnému přetvoření nestabilní mysli ovládané egem v takovou, jež je vyrovnaná, poklidná a láskyplná.
„Podstatou tohoto krátkého textu je altruismus,“ začala Jeho Svatost. „V praxi ho tedy může využít každý, ne jen buddhisté, ale i praví praktikující všech světových náboženství, která hlásají lásku a soucit. Text ukazuje způsob, jak tyto praktikovat na denní bázi.
Tlusté knihy mohou být nudné. Ale toto je velmi krátký text, který lze nosit v kapse. Učení jsem poprvé obdžel, když mi bylo asi 16 let, a od té doby ho umím nazpaměť. Každý den jej recituji. Je to velmi šikovný text. Když například cestuji a let má zpozdění, recituji si tyto verše. Člověk pak není ve stresu. V takových situacích je velmi praktický.“
Jeho Svatost dále vysvětluje, že k dosažení dokonalého osvícení Buddhy je potřeba kultivovat dvě stránky mysli: moudrost (pochopení prázdné podstaty jevů) a bódhičitu (soucitnost). Praxe Lodžong je jeden ze způsobů, jak kultivovat bódhičitu.
Na vysvětlenou, lo v tibetštině značí nekultivovanou mysl a džong znamená trénink. Lodžong zavedl indický mistr Atíša Dípamkara (počátek 11. století )z Bengálu, který nejenže studovat ve slavných mahájánových buddhistických univerzitách své doby, ale studoval učení o cvičení mysli na Súmatře. V Tibetu poté zavedl tradici pokládání pevných základů praxe před tím, než se přistoupí k vyšším tantrickým praxím. Je to právě rozvíjení soucitnosti, na niž se soustředil.
Langri Thangpa (konec 11. století), autor tohoto textu, byl jedním z držitelů Atíšovi linie a jeden z dvou hlavních žáků Potawy. Soustředil základní ideály lodžongu do velmi krátkého textu, Osm veršů výcviku mysli. Je snadné si tyto verše zapamatovat a zpaměti recitovat jako denní praxi. Do kategorie výcviku mysli lodžong patří další známé texty jako Šantidevova Bódhi(sattva)čaryávatára a Sedm bodů výcviku mysli do Geše Čekhawy, žáka Langri Thangpy.
Jeho Svatost dalajláma učí lodžong 17. září 2018 v Amsterdamu. Z tibetštiny do angličtiny překládal geše Thubten Džinpa
Krátký komentář Jeho Svatosti k Osmi veršům
Celý text Osm veršů výcviků mysli od Landri Thangpy ⇒
Jeho Svatost strávila větší část přednášky vysvětlováním filozofie buddhismu. Posledních 30 minut věnovala krátkému komentáři k jednotlivým slokám testu Osm veršů výcviku mysli gešeho Langri Thangpy:
1. verš:
S pochopením, že všechny cítící bytosti
jsou k dosažení nejvyššího cíle
vzácnější než drahokam, který plní všechna přání,
nechť jsou mi vždy drahé.
Komentář: Autor (Langri Thangpa) nám v prvním verši připomíná, jak hluboce jsme spojeni a závislí na ostatních. I střádání pozitivní karmy (tzn. ctnostné aktivity) [na čemž závisí, abychom osvícení dosáhli] je možné pouze skrze naše spojení s ostatními. Člověk, kterého nemáme rádi, nám dává možnost kultivovat ctnostné vlastnosti jako trpělivost a soucit, a proto i náš tzv. „nepřítel“ je považován za vzácného učitele. Pro tuto laskavost si tudíž vážíme všech bytostí.
2. verš:
Kdykoli budu v něčí společnosti,
budu sebe považovat za toho nejmenšího z nich
a celým srdcem
je v lásce budu chovat jako větší než jsem já.
Komentář: Nejednáme s ostatními arogantně, nýbrž pokorně, což neznamená, že jsme ušlápnutí a méněcenní. To, že již máme aspiraci kultivovat bódhičitu, nám udává určitý směr – chceme být sebevědomí, avšak bez arogance. Musíme si věřit, ale ve spojení s moudrostí. Toto se odráží ve našem skromném a ohleduplném chování k ostatním.
3. verš:
Při každé činnosti budu bedlivě sledovat svou mysl,
a kdykoli vyvstanou ničivé emoce,
rázně se jim postavím a odvrátím je,
jelikož by jinak ublížily mně i druhým.
Komentář: Když začneme praktikovat bódhičitu, je neodvratné, že narazíme na překážky. Překážky jsou neduhy, které v naší mysli vyvstanou, jako např. pocit vlastní důležitosti [či úplně naopak], které vychází z našeho ega. Těmto překážkám čelíme za použití určitých protilátek, buď dočasné (potlačení) či trvalé. Potlačit hněv nám například pomůže láskyplnost, chamtivost štědrost, apod., ale z dlouhodobějšího hlediska je hlavní protilátkou meditace na prázdnotu.
4. verš:
Kdykoli potkám nepříjemné lidi
nebo takové, kteří jsou pod vlivem těžkých hříchů či utrpení,
budu je chovat v lásce jako vzácnost,
jako bych našel neocenitelný poklad.
Komentář: Když narazíme na takové lidi, neměli bychom se jich snažit zbavit. Jsou to právě oni, kdo nám dávají příležitost praktikovat.
5. verš:
Kdykoli na mně někdo ze závisti
spáchá křivdu a zaútočí na mě či mě zesměšní,
vezmu na sebe porážku
a jemu dopřeji vítězství.
Komentář: Nágárdžuna podobně říká „nechť všechny mé ctnostné skutky dozrají ostatním, nechť negativní karma z neřesti všech bytostí dozrají mně“.
6. verš:
Kdykoli se ke mně někdo, komu jsem pomohl
nebo v koho jsem bezmezně věřil,
zachová velmi nespravedlivě,
budu tuto osobu vnímat jako vzácného učitele.
7. verš:
V krátkosti – Nabídnu pomocnou ruku a štěstí
všem svým matkám, ať přímo či nepřímo,
a tajně na sebe vezmu
jejich strasti a trápení.
Komentář: Poslední verš mluví o praxi tonglen, záměnu sebe za ostatní. Praxe se odehrává za pomoci meditace na dech. Když vdechneme, bereme na sebe strasti a utrpení všech bytostí a s výdechem jim dáváme vše dobré, co máme. Slovo „tajně“ znamená, že tento druh praxe nemusí sedět každému.
8. verš:
Naučím se udržovat všechny tyto praxe
neposkvrněné od osmi světských zájmů.
Nechť rozpoznám vše jako smyslový klam
a zbaven připoutanosti osvobodím se z okovů.
Komentář: První dva řádky naráží na motivaci, se kterou se do praxe pouštíme. Praxe mohou být poskvrněny špatnou motivací, která je mířena k uspokojení ega. ‚Chci se stát slavným, chci, aby mě lidé obdivovali‘ atp. je nevhodný druh motivace. K tomu lze použít protilátky moudrosti prázdnoty, na kterou naráží poslední dva řádky. A proto Nágárdžuna tvrdí, že pochopení prázdnoty by mělo být krokem před vstupem do složitějších a hlubších učení. Na pochopení prázdnoty nemusíte být buddhistou, není to buddhistická filozofie. Prázdnota je pravda o existenci, kterou začíná odkrývat i moderní věda. Nemusíte být buddhistou, abyste dokázali ocenit koncept vzájemné propojenosti.
Na stránkách Mantrajána nabízíme s českou mniškou Tenzin Palmo její audiokurz Osm veršů, který je založen na učení Jeho Svatosti dalajlámy v knize Transformace mysli. Kurz obsahuje nahrávky, psané materiály a meditace, které osvětlují body obsažené v tomto textu a hlouběji vysvětlují základní buddhistické koncepty jako je bódhičita a moudrost prázdnoty. Pro přístup k materiálům se akorát musíte přihlásit. Více informací ⇒
Související na webu:
MANTRAJÁNA 